Halloween je pouhý předvečer vážného svátku Všech svatých a následných Dušiček

?Dnes, po "Slavnosti Všech svatých", nastal den "vzpomínky na všechny věrné zemřelé" - lidově tzv. Dušičky.  V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem navštívit hřbitov a rodinný hrob, zapálit zde svíčku, položit

V zemích s křesťanskou tradicí je zvykem navštívit hřbitov a rodinný hrob, zapálit zde svíčku, položit kytici či věnec a se vzpomínkou se pomodlit za duše zemřelých. Protože díky padesáti letům komunistického atheuismu si lidé u nás tyto dva svátky pletou a v poslední době k nim ještě přidávají v předvečer Slavnosti Všech svatých  31. října americký Halloween, dovoluji si velmi stručně vysvětlit rozličnosti těchto tří oslav. 

Svátek Všech svatých je slaven napříč křesťanstvím. Již od 4. století se slavil společný svátek všech mučedníků u východních církví. V syrském obřadu v době velikonoční 13. května a v byzantském obřadu první neděli po Letnicích. Církve vzešlé ze západního křesťanství jej slaví 1. listopadu. Pro katolickou církev stanovil tento den pro  Slavnost Všech svatých  v sedmém století Papež Řehoř III. na počest velmi významné události pro katolickou církev. V tento den byl původně pohanský chrám všech olympských bohů římský Pantheon vysvěcen na křesťanský kostel dedikovaný Panně Marii a všem svatým mučedníkům. Řím tak uznal definitivně jediného Boha a ustopupil od pohanského uctívání mnoha božtev. Katolická církev si připomíná v tento den všechny svaté, a to nejen ty, kteří jsou oficiálně kanonizováni, ale také ty, o jejichž svatosti neví kromě Boha nikdo. 

Římskokatolická církev a některé další západní církve navazují 2. listopadu na tento svátek Všech svatých  "vzpomínkou na všechny věrné zemřelé" (i ty nesvaté), lidově tzv. Dušičkami. Nejde ale pouze o to položit na hrob věnec, aby nás sousedi nepomluvili a pak autem odjet za zábavou, ale opravdu tento den věnovat vzpomínkám na zemřelé a projevit jim vděčnost za to, že co pro nás udělali. Proto bychom si měli i v současné hektické době najít čas alepoň v tento den zapálit svíčku a pomodlit se za jejich duše. Poděkovat jim alespoň v duchu za to, jak se nám věnovali... Prostě najít si čas na ohlédnutí se za minulou dobou, za uplynulým časem, který jsme s nimi prožili.

V České republice se začíná stále víc slavit před Svátkem Všech svatých tzv Helloween aniž si lidé většinou vědomují jeho původ. Pouze vědí, že se slaví v Americe a to stačí, aby přijali Helloween jako vítanou příležitost pobavit se jinak než velí české křesťanské tradice. Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, zvané jack-o'-lantern, dále čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci, sovy, výři atd. Typickými barvami jsou černá a oranžová. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu koledovat o sladkosti s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu). V Americe bývá trestem pro ty, kteří koledu nedají, pomalovávání automobilů či dveří zubní pastou a pod...  

Jak tento svátek vznikl a proč ho slaví v anglosaských zemích?

Název Halloween vznikl zkrácením anglického „All Hallows' Evening“, tedy „Předvečer Všech svatých“. Zvyky Halloweenu se rozvinuly původně v Irsku na základě oslavy svátku Všech svatých, která byla přenesen do Irska z Říma. Opírá se o původně židovskou tradici slavení svátků již od předchozího večera, neboť Židé počítali začátek dne již předchozím západem slunce. V 19. století irští vystěhovalci přenesli tento zvyk do USA, kde se všeobecně rozšířil, a odtud ho s expanzí americké kultury přejímaly další země včetně té naší. 

Samozřejmě se dětem veselé řádění strašidel líbí a nic proti tomu, aby se pobavily, ale mělo by se jim při této zábavě připomenout, že Halloween je pouhý předvečer vážného svátku Všech svatých a následných Dušiček. Jinak řečeno že by si měly i ony vzpomenout s úctou všech svatých mučedníků a svých babiček, dědečků tak jako budou jednou jejich děti a vnuci vzpomínat na ně. Úcta k předkům by měla být na prvním místě a neměly by tyto vážné svátky přejít postupně v pouhou zábavu. 

U nás není vše v pořádku nejen s úctou k zemřelým, ale i k umírajícím

Když se zamýšlím nad těmito svátky nemohu nevzpomenout, že s úctou nejen k zemřelým, ale dokonce i k umírajícím není u nás vše v pořádku. Lidé u nás umírají většinou jako odpadky v DLNkách či Domovech důchodců. Těm šťastnějším občas někdo z rodiny zatelefonuje či se na skok staví osobně... Mnozí z nich již ale nikoho nemají  a zdravé mladé lidí nezajímá, že k tomu, aby mohli žít v přepychu, přispěli právě tito, pro ně již nepotřební, lidé. Lidé o nichž slyší ve zprávách jak na ně musí mladí vydělávat... V televizních zprávách se hovoří o občanech  a o důchodcích jako by šlo o nějakou zvlášní chudou sortu lidí mezi občany. Jakoby odchodem do důchodu klesla jejich veškerá důstojnost a z úspěšných lékařů, vědců, podnikatelů... se stala jen obtížná skupina obyvatel na níž musejí pracující vydělávat.  V televizi se řeší jestli není moc, když se těmto nepotřebným nevydělávajícím penzistům přidá pár stovek na živobytí i když platy ostatních občanů rostou a tisíce až desetitisíce korun.  

A to nemluvím o tom, že v Evropě patříme ke špičce zemí, v nichž 60 % lidí odchází na věčnost bez obřadu a pětina pozůstalých si nevyzvedne jejich popel ani rok po smrti. 

Ve škole se děti učí mnoho zajímavých věcí, ale na morální vývoj dětí zapomínáme stejně jako za komunismu. K tomu vedlo předchozí generace především náboženství, kde měl pan farář čas hovořit i o těchto otázkách. V dnešních školách to stále chybí. Neznamená to, že musí být děti násilím přesvědčováni v té které víře, ale měly by znát základy víry svých předků, na nichž byly postaveny přístupy k běžnému životu všech současných a to i bezbožných Evropanů. Kdyby děti znaly obsah Bible, Koránu či budhismu, pochopily by jak rozdílný přístup k životu mají díky křesťanským kořenům ony a muslimové. Rozhodně by pak žádné z nich nenapadlo zvát do Evropy lidi s tak odlišnou nebezpečnou kulturou, což by zabránilo mnoha zbytečně zničeným životů při  teroristických atentátech...  Ale to je na jiný článek.