Současný pohled na svět nebyl ani v Sodomě tak hrozivý

Při poslechu zpráv či čtení tisku se musí každý soudný člověk zamyslet nad tím, jak hrůzostrašný morální úpadek lidstva nastává. A to nejen v naší zemi, ale po celém světě. Zatímco ještě před desítkami let stačila jedna vražda Anežky Hrůzové k tomu, aby se jí zabývala nejen celá veřejnost, ale i sám prezident Masaryk, dnes nám televizní obrazovka zprostředkovává popravy nevinných lidí muslimskými "vojáky" v přímém přenosu a žádný politik či intelektuál neprotestuje, naopak se nebohých vojáčků zejména intelektuálové zastávají, že za jejich chování může náš rozmařilý bohatý svět. Bruselští pomatení multikulturalisté jim v rámci zákonu o pozitivní diskriminaci nabízejí dokonce pomoc a útočiště i přesto, že tito chudáci vraždí bestiálním způsobem desítky nevinných lidí. Tento zvrácený pohled na svět snad nebyl ani v biblické Sodomě tak hrozivý. Miliony muslimů se valí na pozvání německé kancléřky do Evropy a nikdo kromě maďarského prezidenta Orbána nemá sílu se této pomatené paní postavit a říci: Tak už dost!. To Vám nestačí ty hromady mrtvých, kteří umírají kvůli Vám?!" A nejtragičtější je, že tento morální rozklad začíná již napadat zevnitř dokonce i jedinou sílu, v níž bylo ještě za vzdělaného papeže Benedikta XVI. možno doufat, katolickou církev. Ten před výše popsaným rozkladem světa varoval, dokonce zveřejnil 60 let ve Vatikánském archivu ukryté  tzv. Fátimské proroctví. Bohužel byl odejit do ústraní a na jeho místo si západní kardinálové zvolili jednoduchého a nic nechápajícího papeže, který naopak nabádá k pomoci těmto nebezpečným lidem.

Není proto divu, že se i v zemi zdevastované komunistickým atheismem občané začínají obracet o pomoc k jediné autoritě, které nevládne ani Merkelová z Bruselu, ani František z Vatikánu ani Halík z ČR - k Bohu. Že ho prosí, aby udělal zázrak a vrátil zase do zbloudilého světa po tisíciletí platné pořádky, aby nebyla zbytečně prolévána krev, Syřané a další muslimové se mohli vrátit z Evropy zpátky do svých zemí a abychom mohli ve své vlasti v klidu žít bez hrozeb, že se nevrátíme ve zdraví domu, ale zavraždí nás teroristé.

Arcibiskupství pražské pořádá již po několik let pravidelně každého 28. dne v měsíci v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha Modlitby za národ k patronu české země sv. Václavovi a v tomto roce k nim přidalo ještě každého třináctého dne v měsíci Modlitby za národ i celý svět k Panně Marii Fátimské, u příležitosti jejího zjevení se před sto lety poblíž portugalské vesnice Fátimy. Modlitba se koná ve starobylé kapli Arcibiskupského paláce před sochou Panny Marie, kterou do ní přivezl z Fátimy kardinál Beran, který spočívá na žádost sv. otce Jana Pavla II. jako jediný z kardinálů ve hrobce papežů v blízkosti sv. Petra ve Svatopetrském chrámu ve Vatikánu. Sestra Dominika z Arcibiskupství pražského (obrázek nahoře), která  s požehnáním pražského arcibiskupa, Dominika kardinála Duky, obě modlitby vede, je přesvědčena, že duch kardinála Berana je při modlitbách s věřícími a v atmosféře této kaple, z níž dýchají staletí, lze tomu věřit. 

K Fátimskému zjevení Božího milosrdenství lze namítnout, že Boží zjevení, tedy to, co Bůh zjevil člověku ve Starém a Novém Zákoně, vyvrcholilo v osobě Ježíše Krista a skončilo smrtí posledního z apoštolů, tj. sv. Jana, a že k tomuto Božímu zjevení nelze v žádném případě nic přidat, toto je jednou provždy uzavřeno. To je naprostá pravda. Neznamená to ale, že po smrti posledního z apoštolů se nebe úplně uzavřelo a že Bůh, ať už sám nebo prostřednictvím vyvolených osob, už k člověku nepromlouvá nejrůznějším Soukromými zjeveními, aby mu připomněl nejdůležitější věci obsažené v Božím sdělení. Na tato Soukromá zjevení musíme být ale velmi opatrní, neboť mohou vznikat pod psychickými poruchami různých vizionářů. Církev většinu z nich proto neuznává. Jednou z výjimek ze všech zjevení Panny Marie je kromě Zjevení Božího srdce  v mexickém Guadalupe a Lurdského zjevení ještě Fátimské zjevení Božího milosrdenství  podepřené velkým slunečním nevysvětlitelným úkazem. 

Proč bylo právě toto zjevení Panny Marie ve Fátimě prohlášeno za zázrak a Fátima se stala po Guadalupe a Lurdech třetím největším poutním místem světa? 

Velmi zjednodušeně řečeno, Panna Marie tam varovala před třemi neštěstími, které postihnou lidstvo, pokud neuposlechnou zprávu od Boha. Všechno, co prorokovala v prvních dvou sděleních, se splnilo do posledního detailu. Za pontifikátu Pia XI. skutečně vypukla druhá světová válka. V únoru se objevila na obloze tajemná záře a 11. března 1938 započala 2. světová válka připojením Rakouska k Německé říši. Krom toho Panna Marie prohlásila, že jestli ani po té lidé neuposlechnou jejího varování,"Rusko své omyly ve světě ještě rozšíří, vyvolá nové války a pronásledování církve, mnohé národy budou zničeny, dobří budou mučeni a Svatý Otec bude mnoho trpět." A po válce nastoupil Stalin, komunismus a byl spáchán atentát na papeže Karla Wojtylu. Proto je obtížné i pro zapřísáhlé atheisty se těmto předpovědím vysmívat. A třetí sdělení (viz dále) je ještě horší, proto leželo 60 let v trezorech Vatikánu a odtajnil ho až odvážný papež Benedikt VI., kterého to, řečeno světsky, stálo místo. I komunistickým atheismem poznamenaná veřejnost by měla proto být informována o tom, co se před sto lety ve Fátimně stalo, aby si mohla učinit svůj názor na tuto věc a snažila se vyvarovat chování, které by mohlo vést k přivolání nejen třetí světové války, ale ještě horším hrůzám.

Letos to bude sto let od této nevysvětlitelné události, a proto jí katolická církev, zejména v tak napjaté atmosféře způsobené stěhováním se milionů muslimů do křesťanské Evropy, věnuje mimořádnou pozornost. Veřejnost by se měla snažit pochopit, proč církev bere toto třetí proroctví Panny Marie vážně a proč tři papežové včetně celým světem uznávaného blahoslaveného Jana Pavla II. byli osobně v portugalské Fátimě vzdát úctu Panně Marii a prosit ji za to, aby se již neopakovaly strašlivé krvavé války a svět se vrátil ke svým křesťanským kořenům.

Abychom Fátimský příběh mohli pochopit, musíme nejdříve všechny události zasadit do doby, kdy se vše stalo. 

Do doby, kdy se Evropa začínala zříkat víry v Boha. Fatimský příběh se odehrává v době, kdy již před tím ve Francii vypukla krvavá revoluce, která znamenala genocidu katolického náboženství a tajná organizace svobodných zednářů se pokoušela od té doby nastolit všude protikřesťanský režim. V Portugalsku  byla v roce 1910 svržena rovněž monarchie jako ve Francii, král Manuel II. musel uprchnout do zahraničí a země se stala republikou, v níž do r. 1915 vládl krvavý teror proti duchovenstvu.  Lůza byla poštvána, aby plenila kostely, kláštery a vraždila kněze. Zavraždila jich kolem 200, všechny řeholní řády byly zrušeny, církevní školy zavřeny, katolický tisk zakázán, rozpuštěny církevní spolky a organizace. V roce 1917 probíhala ještě k této národní tragédii již 3. rokem strašlivá 1. světová válka.

 A právě v této bezútěšné atmosféře se třem malým pasáčkům z vesnice Aljustrel nedaleko Fátimy - desetileté Lucii Santosové a sedmileté Hyacintě a šestiletému Františkovi Martovým - zjevila Panna Maria. Děti hnaly ovce dolinou mezi Aljustrelem a sousední vesnicí Fátimou. V roce 1916, právě když Portugalsko vstoupilo na straně Francie a Anglie do války , se jim dle jejich sdělení ukázal anděl, který je naučil modlitbě: „Bože obětuji ti tělo a krev, duši i Božství našeho Pána Ježíše Krista na smír za hříchy naše i celého světa.“Papež Benedikt XV. požadoval 13. května 1917 konec krvavé 1. světové války. Nikdo z politiků, kromě rakousko-uherského císaře bl. Karla Habsburského, na jeho prosby nereagoval.A v tento den, 13. května 2017 se dětem na pastvě zjevila krásná paní, která jim řekla, že přichází z nebe a že jim řekne své jméno 13. října 2017, pokud budou chodit poctivě každého 13. dne v měsíci na toto místo. Lúcia popisovala zjevení Panny Marie jako „jasnější než slunce, vyzařující paprsky světla jasnější a silnější než křišťálový pohár naplněný jiskřivou vodou, kterým pronikají palčivé sluneční paprsky“. Hyacinta o tom vyprávěla doma a rodiče šli na faru, kde místní farář varoval, že může jít i o mámení zlého ducha. Nicméně děti pásly ovce na stejném místě i nadále a13. června jim Panna Maria sdělila jejich životní osudy s vizí pekla, které Lúcia vylíčila ve třetím sešitě svých pamětí, sepsaných v roce 1942 jako řádová sestra, takto: „Naše Paní nám ukázala obrovské ohnivé moře, jakoby pod zemí. Do ohně byli ponořeni démoni a duše v lidské podobě jako průsvitné žhavé uhlíky, černé nebo lesklé jako bronz, tonoucí v ohni, vyzdvihované do vzduchu plameny vyvrhovanými z vnitřku ohně spolu s velkými mračny kouře a vzápětí padající ze všech stran nazpět jako lehoučké jiskry v obrovském požáru, uprostřed křiku a zoufalého bolestného úpění, které nás naplňovalo hrůzou, až jsme se třásli strachem. Démony bylo možno rozeznat podle jejich hrozného vzezření podobného odporným neznámým zvířatům, černým a průhledným. Toto vidění trvalo pouze okamžik. Jak jsme byli v té chvíli vděčni naší laskavé nebeské Matce, která nás na to připravila svým slibem v prvním zjevení, že nás vezme do nebe. Jinak myslím, že bychom strachem a hrůzou museli zemřít.“ Dne 13. července prozradila Panna Maria dětem  druhé tajemství - jak zachránit duše před peklem tím, že obrátí svět k pravé katolické víře a Kristově Církvi a řekla jim, že pokud se to nepovede, nastane velké neštěstí: „Viděli jste peklo, do kterého se dostávají ubohé duše. Aby se zachránily, chce Bůh zavést ve světě pobožnost k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestli se udělá, co vám ukážu, budou mnohé duše zachráněny a svět se dočká míru. Válka se blíží ke konci, ale jestli lidé nepřestanou urážet Pána Boha, neuplyne dlouhá doba a začne nová válka, ještě strašnější než tato. To se stane za pontifikátu Pia XI. Když jednou v noci uvidíte neznámé světlo, vězte, že je to Boží znamení, a že se blíží potrestání světa za mnohé zločiny: Válka, hlad, pronásledování církve a Svatého Otce. Aby se tomu zabránilo, chci vás poprosit, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci, a aby bylo zavedeno smírné svaté přijímání na první sobotu v měsíci. Budou-li mé prosby splněny, Rusko se obrátí a nastane mír." Jestli lidé neuposlechnou jejího varování, "Rusko své omyly ve světě ještě rozšíří, vyvolá nové války a pronásledování církve, mnohé národy budou zničeny, dobří budou mučeni a Svatý Otec bude mnoho trpět. Nakonec, ale bude mé Neposkvrněné srdce triumfovat. Svatý Otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a daruji světu období míru a pokoje, přičemž Portugalsko si zachová pravou víru.“

Zveřejnění třetího tajemství církev šedesát let odkládala

Jeho text Kongregace pro nauku víry odtajnila církev až v roce 2000. Pod dokumentem je podepsán tehdejší prefekt kongregace, kardinál později velice vzdělaný papež Joseph Ratzinger. Lucie Santosová, která se stala řeholnicí, o třetím přání Panny Marie podala zprávu: „Po dvou částech, které jsem již vyložila, jsme uviděli po levici Naší Paní, trochu výše anděla s ohnivým mečem v levé ruce; jiskřil a vyšlehovaly z něho plameny, které jako by měly zapálit svět; avšak vyhasínaly, jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky Naší Paní směrem k němu. Anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl: Pokání! Pokání! Pokání! V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí, bíle oblečeného biskupa - vytušili jsme, že je to Svatý otec. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako z korkového dubu s kůrou; dříve než dospěl až sem, Svatý otec procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, s kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů; stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce, zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.“

Jak je vidět výše, všechno, co Panna Maria prorokovala v prvních dvou sděleních, se splnilo do posledního detailu. Za pontifikátu Pia XI. skutečně vypukla druhá světová válka. V únoru se objevila na obloze tajemná záře, něco jako polární, ale v době, kdy žádná polární záře vůbec neměla být, kdy astronomové s ní nepočítali. A 11. března 1938 započala 2. světová válka připojením Rakouska k Německé říši. Panna Maria také předpověděla, že Portugalsko bude uchráněno válečných hrůz, což se také stalo, Portugalsko nebylo nacistickým Německem ani žádnou jinou mocností obsazeno a zůstalo neutrální a svobodné. Je na každěm z nás se zamyslet nad poslední hrozbou.

Ale vraťme se do Fátimy v den zázraku 13. října 1917:

Vše, co viděly děti 13. května, června a července se rozneslo mezi lidem, což nemohla zednářská moc potřebovat. Dne 11. srpna 1917 nařídila proto policie rodičům pasáčků, aby je přivedli na stanici a byly vyslechnuty. Záměr policejní moci byl, aby děti zůstaly 13. srpna ve vězení na policejní stanici, aby ten den nedošlo ke zjevení Panny Marie. Chtěli po dětech, aby buď vše odvolaly a prohlásily, že si to vymyslely, nebo jim řekly všechna tajemství od Panny Marie. Ani pod pohrůžkou, že je hodí do vařícího oleje však nic neřekly, protože jim to Panna Marie zakázala. Toto je jeden z velmi důležitých dokladů pravosti Fatimského zjevení, neboť tam, kde jsou zjevení falešná, vizionáři nakonec zaváhají a začnou se všelijak vykrucovat, nebo dávají najevo strach.  

Když je po 13. srpnu policie propustila, děti uviděly Pannu Marii 19. srpna. Matka Boží jim řekla: „Ano, já vím, co se vám stalo a proto ten zázrak, který chci udělat, aby ho všichni viděli, bude menší, nebude tak velký. Chtěla jsem, aby ten zázrak byl velký, ale bude menší, protože vám bylo ublíženo“. A další měsíc 13. září už bylo ve Fatimě hodně lidí, kteří viděli, jak slunce najednou jakoby spadlo dolů a zase se vzneslo. To byla předzvěst toho, co mělo následovat 13. října. Viděl to i sám generální vikář, který o tom později vydal svědectví.

Zednářský tisk spustil  pomlouvačnou kampaň, že je všechno podvod a že k žádnému zázraku nedojde. Nechtěně tím udělal věci samé dobrou službu, protože vyzval nevěřící obyvatelstvo, aby tam šlo: „Poznáte, jaké to bude fiasko.“ Vizionáři i jejich rodiče měli strach a děti šly na pastvu 13. října s velkým napětím. Přestože pršelo,  ze všech stran přijížděly obrovské davy. Sjelo se 70 až 100 tisíc lidí.

Konečně 13. října nastal slíbený zázrak:

K zázraku nakonec skutečně došlo. Panna Maria se zjevila opět a řekla Lucii, ať vyzve všechny, aby si stáhli deštníky. Ti lidé, kteří tam šli, byli promočení  deštěm. Najednou bezprostředně potom, co se slunce vrátilo na oblohu, ucítili, že jejich oděv je úplně suchý, jako by vůbec nepršelo. Již to samo o sobě byl zázrak. Nebe se rozestoupilo  a všichni uviděli slunce, které se začalo otáčet kolem své osy a vystřelovalo paprsky různých barev. Potom najednou začalo padat dolů, napřed pomalu, potom prudce, takže lidé se lekli. Mysleli si, že přichází konec světa. I nevěřící to potvrdili, najednou začali volat: „Pane, smiluj se nade mnou, smiluj se.“ 

Reportér Avelino de Almeida z listu O Século, napsal: „Před užaslými zraky davu lidí, jejichž vzezření bylo biblické, když stáli s nepokrytými hlavami a dychtivě hleděli k nebi, se slunce chvělo, provádělo náhlé neuvěřitelné pohyby v rozporu se všemi vesmírnými zákony – podle vyjádření většiny lidí 'tančilo'.“ Oční lékař dr. Domingos Pinto Coelho popsal pro list Ordem událost takto: „Slunce, v jedné chvíli obklopené šarlatovou září, vzápětí zahalené do žluté a nachové barvy, se zdálo nesmírně rychle rotovat, chvílemi jako by se uvolnilo z oblohy a blížilo se k zemi, vyzařujíc silný žár.“ Zvláštní zpravodaj pro vydání lisabonského deníku O Dia dne 17. října 1917 napsal: „…stříbrné slunce, zahalené do závoje bledého světla, se točilo a kroužilo mezi roztrhanými mraky… Světlo přecházelo do nádherné modré barvy, jako by procházelo barevnou vitráží okna v katedrále, a dopadalo na lidi, klečící s napřaženýma rukama… lidé plakali a modlili se s nepokrytými hlavami, přítomni zázraku, na který čekali. Sekundy se zdály být hodinami, jak byly naplněné.“ Podle zpráv, které tehdy zaznamenali básník Afonso Lopes Vieira a učitelka Delfina Lopes se svými studenty a dalšími svědky ve městě Alburita, byly sluneční úkazy viditelné ze vzdálenosti až čtyřiceti kilometrů. Tři malí pasáčci kromě popisu slunečních úkazů toho dne také vyprávěli o dalších viděních, včetně Ježíše, Panny Marie a svatého Josefa žehnajícího lidem. Vědci toho dne žádný pohyb nebo jiný neobvyklý úkaz vztahující se ke slunci nezaznamenali.

Tento sluneční zázrak nemá v minulosti obdoby a navíc byl zdokumentován, protože se jej podařilo celé řadě lidí, kteří tam měli fotoaparáty, vyfotit. Existovalo kolem 1000 snímků, ovšem za zednářského režimu bylo skoro všechno zničeno. Dodnes existuje pouhých 13 snímků tohoto slunečního zázraku. Americký spisovatel John Haffert v roce 1960 si dal tu práci a navštívil většinu tehdy ještě žijících svědků Fátimského zázraku. Všichni vypovídali úplně přesně totéž. 

Nakonec musel zednářský tisk kapitulovat. I ten největší a nejrozšířenější deník „O Século“, který byl naprosto nevybíravý ve štvanicích proti katolíkům, najednou začal psát objektivně, že zde došlo skutečně k nevysvětlitelnému jevu a popsal celý ten sluneční zázrak tak, jak proběhl, protože redaktoři tohoto deníku, kteří tam byli přítomni, viděli totéž, co ostatní.

Později se sice objevily  pokusy interpretovat vše přirozeně, písečnou bouří v severní Africe, že vítr zavál písek a to  vytvořilo  jev, kdy se zdálo, že jde o padající slunce. Pokud by to bylo pravdou, tak by se tam musela nalézt zrnka písku, jenže nic takového se tam nenašlo. Nikdo neoddiskutuje, že se jednalo o mimořádný, lidsky nevysvětlitelný úkaz.  Církev nezahájila oficiální vyšetřování tohoto zázraku, což skončilo roku 1933 oficiálním uznáním Fátimského zjevení jakožto autentického a pravého.

Co se dělo mezitím v Evropě:

V Portugalsku se do čela státu mezitím postavil praktikující katolík, universitní profesor Antonio Salazar, který Portugalsko povznesl  nejen po ekonomické a kulturní stránce, ale navrátil katolické církvi její náležité místo. Toto mu odpůrci církve nikdy nezapomněli, byl jimi  pomlouván jako fašista a krvavý diktátor atd., přestože za jeho vlády (zemřel v roce 1968) nebyl vynesen ani jeden rozsudek smrti. Malá Lucie se stala řeholnicí a v roce 1937 napsala dopis papeži Piovi XI., kde jej prosí o zasvěcení Ruska a světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Jinak že nastane období velkých tragédií. Pius XI. měl tenkrát jiné starosti, protože v Německu byl už u moci Hitler, který pronásledoval církev a rozpínavost nacismu představovala nebezpečí pro křesťanství v celé Evropě. V Sovětském svazu byl stejným nebezpečím ruský bolševismus. Pius XI. v roce 1939 umírá. Lucie  adresuje přání Panny Marie Piovi XII, který mu 31. října 1942  vyhověl, ovšem z politických důvodů a hlavně proto, aby to nebylo v době války mylně interpretováno, nejmenoval ve svém zasvěcení Rusko. Provedl zasvěcení celého světa. Panna Maria potom řekla Lucii, že si žádá, aby Rusko bylo vysloveně jmenováno, nicméně se vyjádřila uznale k tomu, že papež Pius XII. měl odvahu splnit aspoň část jejího přání a řekla Lucii, že  druhá světová válka brzy skončí. A skutečně to tenkrát vzalo rychlý obrat, protože Němci prohráli v severní Africe u Tobruku a El Alameinu, to bylo krátce po tomto zasvěcení. Potom na začátku roku 1943 byla bitva u Stalingradu, pak už to šlo velmi rychle, nacistické Německo spělo vstříc své porážce. Je náhodou, že se vše stalo právě po tomto zasvěcení?

Po válce Panna Maria prostřednictvím sestry Lucie obnovila své naléhání, aby Svatý Otec provedl zasvěcení Ruska jejímu Neposkvrněnému Srdci v jednotě s biskupy a aby Rusko bylo výslovně jmenováno. Papež Pius XII. to skutečně udělal v červenci 1952 v bule, která se jmenuje: „ Sacramenti gente“. Rusko zde bylo výslovně jmenováno. Krátce na to, v březnu r. 1953 umírá v Sovětském svazu krvavý diktátor Josef Vissarionovič Stalin, který připravoval právě na rok 1953 vojenské napadení západní Evropy, čili se chystala třetí světová válka. Bylo to zveřejněno ze sovětských tajných archivů. Stalin se podle nich skutečně připravoval na moment náhlého vpádu do tehdejšího západního Německa a postupně do Francie. Měl to být šok pro tehdejší tzv. svobodný svět, ze kterého se neměl vzpamatovat. Výsledkem by bylo buďto ovládnutí celé Evropy, potažmo celého světa komunismem, nebo třetí světová válka. Důsledek toho, že papež poslechl naléhání Panny Marie a zasvěcení provedl, byl, že k této třetí světové válce nedošlo, ani se nestalo, že komunismus ovládl celý svět. Stalin zemřel a jeho nástupci Malenkov, Bulganin a Chruščov už neměli odvahu tento plán realizovat.  Pius XII. v roce 1958 umírá, Lucie podle pokynů Panny Marie odevzdala r. 1957 třetí tajemství do Vatikánu s tím, že to má být otevřeno v roce 1960. Jan XXIII. se tím nezabýval a věnoval se přípravě II. Vatikánského koncilu, na němž polští biskupové v čele s kardinálem Stefanem Wyszyńským a budoucím papežem, krakovským arcibiskupem Karolem Wojtylou požadovali, aby právě tady bylo provedeno ono zasvěcení, které si Panna Maria přeje. Jenže to nebylo splněno, protože biskupové ze západních zemí se svými poradci se obávali, že by to narušilo linii ekumenismu, že by se především západní protestanté na to dívali negativně, takže to odmítli. Dne 13. května 1981 došlo k atentátu na papeže Jana Pavla II., z něhož vyvázl, dá se říci, skutečně zázrakem. Sám to dával do souvislosti s Fátimským zjevením. V roce 1984 Jan Pavel II. opakuje zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Vzhledem k politické situaci není ale Rusko jmenováno.  A na počátku roku 1985 nastupuje Gorbačov a dochází k reformám, které vedly k destrukci komunismu a v roce 1989 k rozpadu říše zla.

V nadšení z rozpadu říše zla a změnám v komunistických státech docházelo k interpretacím, že se Fátimské proroctví vyplnilo. Není to ale pravda. Komunistická hrozba pro svět sice neskončila, ale přece jen se podstatně zmenšila. Nadále tu zůstaly komunistická Čína, komunistický Vietnam, komunistická severní Korea a komunistická Kuba.

Papež Benedikt XVI. a někteří portugalští kněží, kteří to četli, naznačili, že existuje ještě textová část třetího Fátimského tajemství, ale ta že prý je dosti hrozivá. Nejedná se ani tak o předpověď katastrof, ale především o hrůzostrašný morální úpadek světa, o úpadek, který zasáhne a zasahuje i katolíky i samotnou církev jakoby zevnitř. Úpadek ze všech stran, jaký tady nikdy nebyl od časů Sodomy a Gomory nebo od časů potopy. Katolíci dneška jsou velmi snadno zranitelní tím, že neznají Písmo svaté, neznají katechismus. A to nehovořím o atheismem poničených občanech. 

A jaká je obrana proti tomu?

Když budeme výzvy Matky Boží plnit, tak náhle zjistíme naplnění Fátimského proroctví, což se pro nás stane radostným překvapením.