Mše svatá za mír: Každá nenávist, každá zvednutá pěst proti bratru, je prohrou

"Bůh je vždy na straně obětí agrese," zdůraznil pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka ve svém působivém kázání na Mši svaté za mír. Církev vždy sloužila a stále slouží ke kultivaci morálky nejen našeho národa. 

 Mezi nejnaléhavější témata Jeho Eminence Dominika kardinála Duky, OP, arcibiskupa pražského a primase českého vždy patřila a patří obrana lidských práv a svobod, které spolu s křesťanstvím považuje za vrchol lidské civilizace. Je to umocněno zřejmě tím, jaká bezpráví a krutosti prožívala jeho rodina za komunismu. V minulosti mu jako synovi letce z RAF nebylo umožněno studovat na univerzitě, nemohl vykonávat své kněžské povolání, pobýval dokonce v komunistickém kriminále na Borech a živil se téměř dvacet let „u lopaty“. Jeho životním krédem proto je, že církev nepatří jen do kostelů k vysluhování svátostí, jak si mnozí mylně myslí, ale musí působit ve prospěch celé společnosti. I věřící křesťané jsou občané našeho národa a proto mají právo vyjadřovat se ke všem společenským problémům. Proto nemohl mlčet ani k situaci, která se rozpoutala na Ukrajině a den po vypuknutí konfliktu uspořádal v nejposvátnějším místě našeho národa v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha Mši svatou za Mír. 

Církev vždy sloužila a stále slouží ke kultivaci morálky našeho národa. Každý z nás by se měl proto zamyslet nad moudrými slovy, která v katedrále zazněla z úst našeho primase českého. 

Kázání primace českého J. Em. Dominika kardinála Duky na Mši svaté za mír 

Shromáždili jsme se zde v pražské katedrále sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie, kterou nechal vystavět císař a král Karel IV. Proč vzpomínám tohoto panovníka? Důvod je zřejmý - tím je osud Ukrajiny. Osud starobylého a slavného města Kyjeva, o kterém snil náš panovník. Císař Karel IV. chtěl, aby se i Kyjevská Rus stala součástí tehdejší sjednocené Evropy, kterou byla tehdejší Svatá říše římská. Postavy sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava, sv. Vojtěcha a zvláště sv. Ludmily nás spojují s ukrajinským národem pouty víry, naděje i vzájemné lásky v Ježíši Kristu.

Osud ukrajinského národa a jeho země nás nemůže nechat lhostejnými, protože celá staletí nás spojuje nejen slovanská řeč ale také i staroslověnský překlad Bible, Knihy knih. Ze Starého zákona jsme četli úryvek o bratrovraždě, příběh Kaina a Ábela. Proto jsem použil motto, kterým jsou slova statečného kardinála primase Polski Stefana Wyszyńského: „Každá nenávist, každá zvednutá pěst proti bratru je prohrou.“

Nezákonné přepadení Ukrajiny je analogií biblického příběhu o prvé bratrovraždě Kaina a Abela. Mnozí vidí analogii mezi slovy Vladimira Putina a výroky Adolfa Hitlera, kterými ospravedlňoval přepadení Polska. Mnozí v tomto kroku vidí analogii s rokem 1968 a s okupací naší vlasti. Přesto je nutné vidět rozdíly. Okupace, válka a násilí na Ukrajině zasadí nezhojitelnou ránu do vztahů národů, jejichž kultura a společné dějiny byly tímto nerozvážným a krutým krokem nelítostně zpřetrhány. Podobné činy ruských vladařů způsobily to vícekrát. Tentokrát je rána srovnatelná jedině s opětovnou zkušeností Poláků.

Můžeme však s určitou nadějí a tichou radostí konstatovat, že masové demonstrace proti této nespravedlivé válce v Sankt-Petěrburgu jako i v Moskvě ukazují nesouhlas a odsouzení vládcova kroku. Ano, v mnohém nám reakce pragmatických a často i cynických politiků mohou připomenout náš osud, kterým byla německá okupace v roce 1939 a reakce západních mocností či spíše nečinnost vůči zaškrcené demokracii Československé republiky. Proti německé okupaci naší země v toce 1939 se ozval jen papež Pius XI., který měl odvahu odsoudit fašismus, nacismus i komunismus, ano měl odvahu nejenom vyjádřit soucit ale tuto zradu neuznal. Dovolím si položit řečnickou otázku: nechybějí na bulvárech evropských měst i městech Spojených států amerických demonstranti a projevy sympatií a solidarity, které by donutily politiky k činu dokud je čas?

Kdo je nejvíce ohrožen: děti, ženy - matky a bezbranní staří lidé. Slova Evangelia patří těm, kteří nesou odpovědnost za naše osudy, za bezpečnost, svobodu a mír v Evropě i ve světě. Rád bych proto poděkoval představitelům našeho politického a společenského života, kteří se dokázali spojit a vyslovit pravdivé odsouzení této agrese. Děkuji jak prezidentovi České republiky, předsedovi a členům vlády, členům Parlamentu ČR, tak i přítomným diplomatům, kteří vyjadřujete solidaritu se sestrami a bratřími ukrajinské národnosti spolu s námi. Dovolím si připomenout slova vyššího kyjevsko-halyčského arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka: „Bůh je vždy na straně obětí agrese.“

 Amen!

Ilustrační fota Ivana Haslingerová, revue Fragmenty

© Kulturní komise České republiky, z.s. 25.2.2022