SV. Cyril a Metoděj k nám přinesli písmo svaté a civilizaci

Díky učeným svatým bratřím Cyrilu a Metodějovi se Slované obývající Velkou Moravu naučili číst a psát, mohli poprvé porozumět slovům při bohoslužbě a dospět tak k duchovní realizaci a chovat se podle civilního zákoníku. Jedním slovem díky nim se z našich předků stali vzdělaní a racionálně uvažující lidé a vydali se na dlouhou cestu k moudrosti. Sv. Cyril a Metoděj se proto elice výrazně zapsali do českých dějin.

 Díky sv. Cyrilu a Metodějovi se Slované obývající Velkou Moravu naučili číst a psát,  porozuměli slovům při bohoslužbě a dospěli tak k duchovní realizaci. Z našich předků se stali vzdělaní  lidé, kteří se vydali na dlouhou cestu k moudrosti.

 Příchod svatých bratří Cyrila a Metoděje v roce 863 na Velkou Moravu má pro naši kulturu zásadní význam. Přišli na Velkou Moravu z Cařihradu jako zkušení učenci vyspělé kultury, kteří jsou plně obdařeni zkušenostmi duchovními, kulturními, ale i politickými. Svatý Cyril byl žákem nejvýznačnější univerzity tehdejšího kulturního světa, posluchačem geniálního učitele a konstantinopolského patriarchy Fotia. Svatý Metoděj v duchu rodinné tradice zase působil ve státní správě. Společně přinášejí do prostoru za římskými hranicemi, kam již nesahal kulturní a civilizovaný svět, Písmo svaté a dokonce ani právní kodex. Díky nim se z Velkomoravské říše stává kulturní a administrativně organizovatelný státní útvar.

Za působení obou bratří vznikl podle řeckého, římského a slovanského zvykového práva první civilní zákoník, což položilo základ právního systému a naší státnosti. Především ale bylo poprvé přeloženo celé Písmo svaté do staroslověnštiny což umožnilo pozdější překlad do staročeského jazyka, který reprezentuje kodex Bible leskovecko-drážďanské či v nové pravopisné úpravě Olomoucká bible. Česká bible se tak stala základním východiskem pro biblické překlady všech slovanských jazyků. Na tuto tradici pak mohla u nás navázat i Bible kralická.

Podle Mons. DOMINIKA kardinála DUKY OP, arcibiskupa pražského učení bratři Cyril a Metoděj k nám dorazili v roce 863 z daleké a sluncem zalité Konstantinopole, aby, jednoduše řečeno, vzdělali náš slovanský národ a vytvořili pro něj první slovanské písmo a církevní jazyk staroslověnštinu

Díky učeným svatým bratřím Cyrilu a Metodějovi se Slované obývající Velkou Moravu naučili číst a psát, mohli poprvé porozumět slovům při bohoslužbě a dospět tak k duchovní realizaci a chovat se podle civilního zákoníku. Jedním slovem díky nim se z našich předků stali vzdělaní a racionálně uvažující lidé a vydali se na dlouhou cestu k moudrosti. Sv. Cyril a Metoděj se proto velice výrazně zapsali do českých dějin.

V letošním roce, kdy slavíme 1150. výročí od jejich příchodu, bychom měli prostřednictvím mnoha aktivit k tomu určených nasát něco z jejich odkazu, abychom se jím mohli inspirovat a díky jeho aktuálnosti jej také vnášet do života. Na Velehrad bychom neměli přicházet jen proto, abychom se setkávali, bavili či vzdělávali, ale především bychom tam měli děkovat Bohu za dar víry, kterou jsme mohli přijmout prostřednictvím sv. Cyrila a Metoděje, a vyprosit si odvahu k tomu, abychom tuto víru dokázali šířit dál.

A že to neměli v té době vůbec lehké. 

Pokusme si stručně přiblížit dobu kdy žili a co vše museli překonat, aby mohli prosadit sloužení mše ve staroslověnštině a založit první slovanské arcibiskupství na Moravě:

Obrázek: Přibližný největší rozsah Velké Moravy za vlády Svatopluka I 

Předně si musíme uvědomit, že první známý západoslovanský stát -Velkomoravská říše, stát Mojmírovců, neměl co do rozměru s dnešní Moravou nic společného. Byl to ve své době nejmocnější a nejsilnější stát ve střední Evropě zabírající území dnešních Čech, Moravy, Slovenska a Maďarska a samozřejmě byl solí v čích mocných německých sousedů, kde vládl císař Ludvík Němec. Vznikl v roce 833 spojením knížectví Moravského a Nitranského když se podařil knížeti Mojmírovi I. (830-846) vypudit z Nitry knížete Pribinu. Pokud jde o křesťanství, není pravdou, že do příchodu věrozvěstů bylo u nás neznámé. Pronikalo k nám z Německa, jehož spojenectví papež potřeboval a podporoval proto pasovskou diecézi. Mocný kníže Mojmír I. byl v roce 831 se všemi svými Moravany pokřtěn tamním pasovským biskupem Reinharem a v roce 845 bylo pokřtěno 14 lechů v Režně.

Po smrti Mojmíra I. vládl Velké Moravě kníže zbožný kníže Rostislav (846-870), který si přál zřídit arcibiskupství na Velké Moravě. Po  roce 860 využil situace, kdy po záchvatu mrtvice tehdejšího pasovského biskupa Hartwiga upadla pasovská diecéze včetně misijních území do chaosu a požádal papeže Mikuláše I. o vyslání římského učitele, který měl zajistit prohloubení křesťanské víry na Velké Moravě, a také zajistit vzdělání dostatečného množství domácích kněží. Počítal s tím, že vyslání učitele se stane prvním krokem na cestě k vytvoření samostatné církevní organizace na Moravě v čele s arcibiskupem. Papež však potřeboval spojenectví s německým císařem a  jeho odpověď byla negativní.^. Rostislav se nedal odradit od svého záměru a vyslal obdobné poselstvo k byzantskému císaři Michalovi III., který jeho žádosti vyhověl a na Moravu vyslal misii vedenou jedním z tehdy nejvýznamnějších byzantských učenců Konstantinem a jeho bratrem Metodějem, aby vedli bohoslužby v slovanské řeči a položili tím základy vlastní církve na Velké Moravě.

Při přípravách na cestu Konstantin sestavil nové písmo (hlaholici) pro slovanský jazyk a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb. Přestože z Byzance nešlo očekávat okamžité založení arcibiskupství, několikaletá intenzivní misijní činnost Konstantina a Metoděje položila nezbytné základy pro následné budování samostatné církevní organizace.

Rostislav se obával politického a náboženského vlivu německých kmenů, a nechal proto latinsky mluvící kněze vyhnat. V roce 864 napadl Ludvík II. Němec Velkomoravskou říši a kníže Rostislav, obležen na Děvíně, byl nucen přiznat vazalství vůči Východofranské říši a umožnit latinským knězům  návrat. Po jejich příchodu zpět do země došlo ke svárům dvou koncepcí – latinské a staroslověnské.

 Svatý otec Mikuláš I. se dozvěděl, že dva Byzantinci káží na Velké Moravě sice v nepovoleném jazyce, ale s úspěšnými misijními výsledky. Proto je povolal do Říma.  Při jejich cestě do Říma však  zemřel a jeho nástupcem se stal Hadrián II., který jim vyšel vstříc před brány Říma a přijal je s velkolepostí hodnou králů. V učených disputacích se Konstantinovi podařilo v Římě obhájit před papežem a všemi církevními otci oprávněnost slovanské liturgie. A nebylo to jednoduché!Klerici totiž do té doby  trvali na tom, že se bohoslužby smějí vykonávat jen v těch třech jazycích, v nichž nechal Pilát napsat nápis na Kristův kříž: hebrejsky, řecky a latinsky.

Konstantin mezitím ochuravěl a ve věku dvaačtyřiceti let zemřel na tuberkulózu. Metoděj zůstal osamocen před náročným úkolem dokončit dílo svého bratra. Na podzim 869 byl konečně jmenován prvním moravským arcibiskupem a rozjel se na Moravu. 

V té době ovšem byla situace ve Velkomoravské říši velmi bouřlivá. Kníže  Rostislav pověřil panováním nad Nitranským knížectvím svého synovce Svatopluka (871-894). Ten se však spojil s východofranskou říší, zajal Rostislava a vydal jej Frankům. Rostislav byl jimi oslepen a uvězněn v bavorském klášteře sv. Jimráma v Řezně, kde zanedlouho zemřel. (Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku svatořečila v roce 1994 sv. knížete Rostislava, jakožto iniciátora cyrilometodějské misie  a ke kanonizačním aktu se připojily i ostatní světové pravoslavné církve.)

     Do této politicky složité doby se vracel Metoděj na Moravu pokračovat ve své misijní činnosti. Byl zajat Franky a v roce 870 povolán na církevní sjezd nejspíš do Řezna, kde s ním byl započat proces, který podnítil Ludvík Němec. Metoděj byl sesazen a odsouzen na doživotí. Poté ho dopravili patrně do Ellwangenu, kde ho v klášterní pevnosti věznili v otevřené jámě dva a půl roku. Osvobodil ho až papežský zásah. Na příkaz papeže Jana VIII.  byl propuštěn a znovu dosazen roku 873 do čela arcidiecéze a ujal se konečně  správy všech chrámů a kleriků ve všech moravských městech.

Svatopluk poté, co v r. 870 vydal Frankům zajatého Rostislava, byl zajat a sám Franky uvězněn. Obvinění ze zrady mu však nebylo prokázáno a byl propuštěn a dokonce v r. 871 vyslán v čele franského vojska, které mu svěřil syn Ludvíka II. Němce Karloman Východofranský, aby potlačil povstání Moravanů v čele se Slavomírem. Před starým Rostislavovým městem však zanechal Franky budovat tábor a přešel na stranu Moravanů a nic netušící Franky v čele Slavomírova vojska přepadl a zničil. Touto drtivou porážkou Franků Svatopluk prakticky převzal a dalšími porážkami Franků v r. 872 zcela osamostatnil své království a sám začal za spolupráce se sv. Metodějem šířit křesťanství.

Aby mohl nerušeně rozšiřovat svou říši, uzavřel Svatopluk v roce 874 s Franky mír. V čele poselstva při uzavírání míru stál kněz Jan z Benátek, Svatoplukův důvěrník. Za nějaký čas byl Metoděj obviněn právě tímto knězem z kacířství a znovu povolán v r. 879 do Říma. V Římě před papežem Janem VIII. použití staroslověnštiny obhájil; následně papež staroslověnskou liturgii schválil bulou Industriae tuae, která zaručovala eklestickou nezávislost Velké Moravy s vlastní arcidiecézí v čele s arcibiskupem Metodějem . A co bylo pro rozvoj vzdělání u nás nejdůležitější, staroslověnština byla uznána jako čtvrtý liturgický jazyk společně s latinou, řečtinou a hebrejštinou.

Na žádost knížete Svatopluka papež jmenoval nitranským biskupem německého kněze Wichinga, který dělal mnoho intrik proti Metodějovi. V roce 884 byl ale  nakonec Metoděj již zpět na Moravě a rozhodl Wichingovi jeho intriky zarazit a zbavit ho biskupské funkce do té doby, než se podřídí jeho autoritě. On sám pracoval na překladu zbývajících evangelií Písma svatého. Těžce nemocný Metoděj po dokončení překladů, jmenoval svým nástupcem Slovana Gorazda. Krátce na to 65. dubna 885 ve věku 72 let zemřel.

Po Metodějově smrti intrikoval opět Wiching s Římem a ujal se církevních záležitostí s brutalitou, jaké byl schopen jenom málokterý z tehdejších duchovních hodnostářů. Nakonec docílil toho, že byl jmenován  Metodějovým nástupcem a Gorazd, byl uvržen spolu s mnoha jinými do žaláře. Dvě stovky staroslověnsky vzdělaných kněží a mnichů bylo  doslova vyvedeno v okovech ze země, protože tito Metodějovi žáci odmítli podřídit se papežovu usnesení, nemohli zradit dílo a odkaz svého učitele. Plamínek slovanské vzdělanosti a kultury, nedávno rozdmýchaný, skoro uhasl.

      Politické usmíření a dohoda se sousední mocnou říší umožnily Svatoplukovi, aby konsolidoval své vojenské síly a zahájil územní expanzi Velkomoravské říše. Podle moderních teorií byl první historický český kníže Bořivoj I. († 889) dosazen na český stolec knížetem Svatoplukem a po té pokřtěný spolu s manželkou Ludmilou moravským a panonským arcibiskupem Metodějem.  

       Svatoplukův nástupce, syn Mojmír II. (894-906), po urovnání vnitřního rozporu s bratrem Svatoplukem II. vyhrál několik bitev s Franskou říší, přičemž obě dvě tehdejší středoevropské velmoci střídavě užívají pomoci staromaďarských kmenů zpoza Karpat. Po roce 907  se už Velkomoravská říše v historických dokumentech nevzpomíná.

© Kulturní komise ČR