Zaplněné protestující Staroměstské náměstí jako na akcích OF je vážným mementem pro vládu

Každoročně si připomínáme 17. listopadu roli vysokoškolských studentů při demonstracích proti dvěma zrůdným diktátorským režimům, které postihly naši republiku ve dvacátém století.

Demonstraci v roce 1939 proti německé nacistické okupaci a demonstraci v roce 1989 proti komunistické diktatuře. Obě tyto demonstrace měly zásadní význam v dějinách naší republiky. Význam přímo nadčasový, jak řekl ve svém projevu u Hlávkovy koleje poblíž pamětní desky oběti protinacistické demonstrace studenta Jana Opletala bývalý prezident Václav Klaus.  A je proto důležité je připomínat jako memento následujícím generacím, aby si uvědomovaly, že život ve svobodě není samozřejmostí. Že za státní suverenitu a svobodu byli jejich předci ochotni pokládat životy.

Národní demokracie uspořádala 17. listopadu již čtvrtý Tábor lidu na Náměstí republiky

Odvahu studentů v roce 1939 a 1989 nejde sice srovnávat, protože bestiální nacistická okupace byla v roce 1939 na svém vrcholu moci, zatímco komunismus nejen u nás, ale v celém světě, v roce 1989 vyčerpal již sám sebe a bylo jasné, že spěje ke zhroucení. Protestovat v roce 1939 proti nacismu chtělo proto opravdu obrovskou odvahu a morální sílu, protože se daly očekávat dopady děsivé. A také byly. Vůdce studentů v roce 1939 nacisté popravili, studenty odvlekli do koncentračních táborů a zavřeli české vysoké školy. Správně pochopili, že pro porobení národa je největší překážkou jeho inteligence. Tehdy tomu tak oparavdu bylo. Studenti spolu s inteligencí byli strážcem národní suverenity, za níž byli ochotni položit i životy a proto je museli gestapáci umlčet.  Je smutné, že mnoho protestujících studentů protestujících v roce 1989 proti komunistické diktatuře velmi rychle sklonilo hlavy před diktaturou superstátu EU a mnozí za něj dokonce bojují proti vlastnímu státu. Ale to je na jiný článek. Za německé okupace česká inteligence střežila národní suverenitu více než dnes, jak správně uvedl ve svém projevu profesor Klaus.

Rozhodně však obě studentstské demonstrace je nutné připomínat dalším generacím jako memento

Memento na to, co znamená život v nesvobodě, a že je nutné se takovému životu bránit a hájit si svoji národní suverenitu. Současná mladá generace, která neprošla hrůznými zkouškami dvou vražedných diktatur minulého století, bude jinak brát život ve svobodné společnosti za samozřejmost a bude ohrožena tím, že si včas neuvědomí nebezpečí plíživé odnímání svobody a národní suverenity pro plnohodnotný život. Pokud ovšem je na to ještě vůbec čas.

Postupně se k akci Národní demokracie připojovaly další strany, hnutí i běžní Pražané a s přibývajícím večerem se všichni vydali na pochod k Úřadu vlády, aby vyjádřili nesouhlas s liknavým postojem vůči muslimským mladíkům, kteří zaplavují již i naši zemi

Přestože se přeměna naší společnosti po roce 1989 z nesvobodné totality do svobodné společnosti tehdejším strůjcům povedla, ztrátou národní suverenity po podepsání euroústavy, pokrytecky  zvané jako jakási pouhá Lisabonská smlouva, se opět svoboda z našich životů vytrácí a domácí politici neustále musejí bojovat se stále nesmyslnějšími a mnohdy dokonce velmi nebezpečnými direktivami bruselské nadvlády, místo aby se mohli v klidu věnovat rozvoji naší země. Bohužel občané i většina eurohujerských politiků podcenili a nechtěli slyšet varování tehdejšího Klausova Hradu před ztrátou národní suverenity a před nebezpečími, která to v budoucnu může přinést. Vysmívali se varováním před nebezpečnými -ismy, podceňovali nebezpečí zákona o pozitivní diskriminaci nadřazující menšiny většinové společnosti, zastávali se multikulturalismu, o 100 miliardách dolarů vyhazovaných ročně do vzduchu za megalomanský nesmyslný Kjótský protokol kancléřky Merkelové nemluvě.

A nyní se tato bezmyšlenkovitá politika vrací všem jako bumerang.

Bruselští úředníci za své skvělé posty schválí, diplomaticky řečeno, nedomyšlené kroky populistické kancléřky Merkelové, byť by byly sebenesmyslnější. Schválili i nejnebezpečnější a nebojím se říci přímo pomatený požadavek paní kancléřky - založení agentury EUROMED na lákání 80 milionů cizinců do EU, aby ji prý zachránila před vymřením. Nyní se na nás valí miliony nebezpečných muslimských vdavekchtivých mladíků (podle průzkumů světových agentur je jich odhodláno přicestovat 700 milionů) a hrozí opravdu exodus nejen k nám a do naší republiky, ale do celé křesťanské kulturní Evropy.  A to měla paní kancléřka Merkelová ještě tu drzost chtít tyto mladíky rozdělovat do všech evropských národů. Není divu, že se občané probouzejí ze svého neopodstatněného a naivního obdivu k vysněnému superstátu EU, když navíc s těmito flákači přicházejí i životunebezpeční  fanatici z Al Kajdy. 

Bere za své i poslední obhajoba EU našimi eurohujery, že díky EU nezažila Evropa války. Nyní díky EUROMEDU kancléřky Merkelové hrozí Evropě katastrofa, o níž neměl ten největší válečný štváč dosud představu ani v nejhorším snu. Dobře to vyjádřil J. Em. Dominik kardinál Duka OP při zvuku zvonů za oběti zvěrského útoku muslimů v Paříži (parafrázuji): "Obávám se, zda tato hrana nezvoní celé Evropě".Evropě skutečně zazvoní hrana, pokud se politici nepochlapí a nepošlou včas tyto povaleče zpátky do jejich vlastí, aby si v nich udělali pořádek a zabezpečili klidný život jejich rodin. Události v Paříži jasně doložily, že spolu s vdavekchtivými mužskými přicházejí i teroristé z Al Kajdy, kteří se nazvali bojovníky muslimského státu a hodlají Evropu uzurpovat pro sebe. Strach, který vyvolávají u obyvatel  naprostou neúctou k životu jinověrců (pozor, jinověrec není jen katolík, jak se naivní atheisté domnívají, ale i oni, neb nevěří v Alláha) jim k tomu pomůže. 

Vláda by si měla uvědomit, že nestačí jen lamentovat v proevropské televizi nad tím, že se díky tomuto strachu dostávají postupně k moci jakési, podle ní, ektremistické strany, ale měla by se chopit moci a nabízet občanům stejně jako ony zachování jejich  bezpečnosti i jejich dětí. Mělo by být pro ni vážným varováním, že po čtvrtstoletí se 17. listopad 2015  poprvé zaplnilo pod taktovkou Bartošovy Národní demokracie celé Staroměstské náměstí nespokojenými občany tak, jako tomu bylo v roce 1989 na mítincích Občanského fóra, Václava Klause či Miroslava Sládka.

Byla jsem celé akci i pochodu přítomna a mohu potvrdit, že nešlo o žádné extrémisty, ale o naprosto obyčejně vystrašené Pražany, kteří šli k Úřadu vlády žádat o rázné zajištění bezpečnosti pro sebe i své děti před hordami vraždících muslimských fanatiků. Pan Kalousek bude těžko vysvětlovat, že výše vyfotografovaný účastník pochodu je nacista či extremista,stejně jako mimino na následujícím snímku s uchozenou babičkou.

Všichni tito lidé si uvědomují, že pokud se něco urychleně nestane, již nikdy nebudou žít jako dosud. Že při každém odchodu do práce mohou své blízké vidět naposled. Že jejich dítě se nemusí vrátit ze školy živé... Že nikdy již nebudou klidně cestovat metrem či letadlem. Že je prostě jejich zem a celá Evropa v obrovském válečném konfliktu. Proto volají vládu k rychlým krokům k zabezpečení hranic a k urychlenému navrácení muslimů do jejich rodných zemí.

Pan Kalousek by se místo lamentací v ČT o nebezpečných nacistech a extrémistech měl se svým panem knížetem zvednout ze židle a jít mezi lidi, dokud ho tato vlna všech možných politických stran, hnutí a spolků, která vyslyšela výzvy Adama Bartoše ke společnému boji za státní suverenitu a za zachování křesťanské Evropy, nesmete jako smetlo OF tolik obávané bolševiky. Účastníci pochodu jsou rozhodnuti zakládat urychleně domobranu na svou záchranu. 

Svojí atmosférou to byl pochod velmi připomínající ty, kterých jsme se účastnili v roce 1989. Není náhodou, že na Klárově se objevil mezi tou vlnou cca desetiticíců nespokojenců valící se k Úřadu vlády i naprosto svěží reinkarnovaný Miroslav Sládek a sklízel salvy chvály.

 Jedním se ale pochod Adama Bartoše lišil od všech pochodů předchozích.

Tehdy jsme si uvědomovali pouze možnost zatčení či získání úderu pendrekem, ale ne smrt z rukou muslimského fanatika. Zde opravdu stálo i těm nejodvážnějším za zády toto mrazivé nebezpečí. Když hodil jakýsi provokatér v davu dělbuchem, všichni jsme strnuli v představě vražedného útoku a vůbec atmosféra pochodu byla mrazivě strnulá. Poprvé na takové akci si všichni účastníci po varování ministra Chovance vyslovené panem Bartošem před pochodem byli vědomi, že varování, že jde o život, jsou opodstatněná. Dokladem toho ostatně bylo, že se o život bála na Albertově i hlava státu. Ochranka z vnitra věděla, že již nejde jen o vajíčko či rajče, ale opravdu o možný teroristický útok, pokud se prezident ukáže mezi lidmi. Tříhodinové prohledávání university a okolí a neprodyšné oddělení pana prezidenta od studentů hovoří za vše. Policie byla tak nervózní, že podle děkana Přírodovědecké fakulty, která sídlí na Albertově, bylo se studenty zacházeno „jako s vetřelci“ již tři hodiny před příjezdem Miloše Zemana. "Celý dvacetimetrový prostor byl prošpikován policií a členy ochranky,“ uvedl děkan. Prostor se otevřel pouze pro skupinky příznivců pana prezidenta a podle sdělení mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka studenti mohli přijít na Albertov jindy, než v době, kdy se blížil prezidentův projev. Zřejmě si vůbec neuvědomil, že se studenti právě na avizovaný projev pana prezidenta a docenta Konvičky z Bloku proti islámu těšili a že zklamání z toho, že je k nim nepustil, z nich hned tak nezmizí. Pan prezident je v očích velké části národa i jejich vnímán jako možný zachránce národa před islamizací a porobením Alkajdisty.

Kdyby nešlo o tak vážnou atmosféru pochodu a o tak závažný problém, mohl by být pan předseda Národní demokracie Adam B. Bartoš velice spokojený, protože se svojí výzvou, aby se spojili všichni vlastenci bez ohledu na programy svých stran, kteří si nepřejí příliv islámistů do naší křesťanské vlasti, zařadil se po bok několika málo politiků, kteří po listopadu 1989 dokázali zaplnit Staroměstské náměstí. Doufejme, že ve svém úsilí nepovolí a přejeme mu, aby mu pomáhal v jeho činnosti za záchranu naší země Bůh.