Noční přepadová komanda patří do dob komunismu a nacismu

Vraťme do politického boje ideje místo akcí černých zakuklenců. Jakmile nastoupí místo idejí policejní stát, je to jen krůček k diktatuře. Politici si uvědomí sílu v tom skrytou, což může vést k novodobým politickým procesům. O získání postu nebudou bojovat svými myšlenkami a činy, ale stačí jim vykonstruovat na rivala obvinění. A pokud nebude existovat postih policie za provedení chybného zásahu, pak to může vést k nástupu nové totality.

 

Po zkušenostech z komunistického diktátorského režimu se po revoluci zdálo být rozumné učinit represivní složky nezávislými na moci politiků. Je pochopitelné, že zejména nespravedlivě zatčení političtí vězni po tom volali nejvíc. Politické zrůdné procesy byly u nich v živé paměti a to právem! Slovo nezávislý, které původně mělo platit pouze pro moc soudní, se stalo takřka zaklinadlem. Postupně si ho začali dávat do názvů dokonce i média, i když každému bylo jasné, že Právo zůstane nadále platformou rudé KSČ, DNES zůstane nadále platformou mladších socialistů a Lidové noviny zůstanou nadále platformou disidentů, dnes zvaných Havlisti či Pravdoláskovci. Jen přejmenování názvu nic neznamená, noviny dělají vždy redaktoři a šéfredaktor, neboli duch redakce. A naprostým nesmyslem je označování samotných politiků slovem nezávislý. Oxymoron „nepolitická politika“ vévodící na špici pyramidy nezávislosti byl českou národní kuriozitou, skutečným blábolem. Každý, kdo jde do politiky a nemá myšlení na úrovni jezevčíka, tam jde přece s nějakým politickým názorem. Pokud ho nemá, jde tam výhradně kvůli svému zisku.

Je otázkou, komu a čemu pojem nepolitická politika sloužil a nadále prospívá.

V politice vyhovuje slovo nezávislý či nepolitický těm politikům, kteří se chtějí dostat k moci bez idejí. Takovým politikům totiž stačí zalíbit se pravdoláskovským (Bakalovským) médiím a mají vyhráno. Vědí, že mediální masáž je tou nejlepší cestou k moci. Občané si naivně myslí, když se takový politik postaví proti právě probíhající medii propírané kauze (v současnosti korupci, kdysi tunelům či za akci čisté ruce), že je to ten pravý, kdo špatnému jednání zamezí. Mylně se domnívají, že jde o dobrou věc, že jde o nezávislé osobnosti nesvázané stranickou disciplínou a neuvědomují si, že jsou to vesměs lidé velmi nečitelní a politicky většinou takřka analfabeti.

Politika bez idejí je naprosto nečitelná a může se stát velmi nebezpečnou, protože se stane pouze bojem o moc a o zachování prebend politiků. A protože tito nepolitičtí politici vědí, že  k tomu jim stačí mít pouze velká ústa a s tím spojenou dobrou mediální image, která se nejlépe získá splněním toho, po čem právě volá hlas lidu, začnou přes média za toto volání bojovat. Je jim jedno, jaký to může mít ve svém důsledku dlouhodobý dopad. A právě toho jsme v současnosti svědky. V ČSSD nastolili furiantskou a klientelistickou politiku Rath, Gross, Špidla, Paroubek…, v ODS  Topolánek s Dalíkem a bohužel ani Nečas se nedokázal vymanit z pokračování toho zhoubného trendu, který ODS ničil před očima nešťastných voličů.

Hvězdami se stali ti politici, kterým stačilo říkat, že budou bojovat s korupcí (Peake, TOP 09…) a kteří měli k ruce bakalovská média. Slovo korupce se stalo pro čtenáře synonymem toho nejúžasnějšího v náplni činnosti politika. A pro čtenáře energičtěji zaměřené a více frustrované současnou ekonomickou situací se stali nadějí na zlepšení ti politici, kteří jásali nad tím, že je správné, že se posílila represivní moc. Že konečně začali být zatýkáni ti, kteří zneužívali své pravomoci a brali úplatky…

Represivní moc se může nebezpečně vymknout kontrole

Pokud by zůstalo jen u toho, aby došlo i na vysoce postavené politické špičky, když se dopustí nepravosti, pak by to bylo samozřejmě správné. Každá korupce i další zneužívání moci má být potrestáno. Jenže si málokdo zatím uvědomuje, že toto otevírá prostor, který se v budoucnu může stát velice nebezpečným. Jakmile si totiž mocní politici uvědomí sílu v tom skrytou, může to vést k novodobým politickým procesům.  K získání postu nemusí politik bojovat svými myšlenkami a činy, ale stačí mu svého rivala pouze dát do vazby na základě vykonstruovaného obvinění. A pokud nebude existovat postih policie za provedení chybného zásahu, pak to může vést k nástupu nové totality. Neměli bychom tleskat tomu, když zneužití represivní moci vede k získávání politických postů. Místo demokracie by tak nastoupila vláda represivní moci a na to bychom neměli rezignovat.

Neklestěme nadšeně cestu represivní moci

Je mi jasné, že v současné době represivní moc representuje hlas lidu. Nedivím se tomu. Pokud jsou obvinění pravdivá alespoň z části, musejí se prošetřit a potrestat. Ale nemohu se zbavit dojmu, že teatrální forma, jakou byla provedena zatčení postižených, byla zbytečná a sloužila především k mediálnímu znemožnění těchto osob, a to dokonce v době, kdy nepadl ještě rozsudek o vině.

Měli bychom být rádi, že jsme po revoluci mohli žít ve svobodném demokratickém státě a neklestit cestu represivní moci s takovým nadšením. A naši zákonodárci by si měli uvědomit, jakou moc mají, a nejednat zkratkovitě při novelách zákonů v její prospěch. Jakmile nastoupí policejní stát, je už jen krůček k nové diktatuře, které jsme si za léta v komunismu užili až dost. I když má naše mladá demokracie své mouchy, vyrostla v ní již celá generace ve svobodě a nevolejme bezmyšlenkovitě po vládě tvrdé ruky. Vraťme do politiky ideje namísto černých zakuklenců.

To neznamená, aby nebyli bezcharakterní namyšlení politici potrestáni. Naopak! Ale noční přepady před televizními kamerami patří do doby nacismu a komunismu. Netleskejme mu!