Svoboda projevu a právo na pravdu

V sále Státních aktů Poslanecké sněmovny parlamentu ČR uspořádal místopředseda Zahraničního výboru parlamentu za  Stranu svobody a přímé demokracie Mgr. Jiří Kobza konferenci s názvem Svoboda projevu a právo občana pravdu. Podle jeho slov ho k uspořádání konference vedlo to, že si v poslední době klade stále častěji otázku, kam zmizela objektivní svoboda slova, proč je tomu tak a kam nás toto počínání médií zavede. „Proč média volají po migraci a neustále píší proti Rusku? Nezvýší to nebezpečí migrace a nenávist proti Rusku? Proč médiím nevadí urážky prezidenta Zemana a přidávají se na stranu těch, kteří ho zasypávají urážkami z xenofobie za to, že  nás chce chránit před nebezpečnými migranty? Kdo určí hranici, kam až smějí média pod záminkou pomatené politické korektnosti jít?“ klade si pan poslanec otázky.  

Panelisté konference Svoboda projevu a právo občanů na pravdu (zlevea) Ing. Tomáš Doležal, MUDr. Ivan David, Doc. Mgr. Petr Žantovský, Ing. Václav Klaus, Tomio Okamura, Mgr. Jiří Kobza, Ladislav Jakl, PhDr. Pavel Hynčica Pavel Ph.Dr., Prof. Mgr. Štefan Medzihorský

Média by měla podle pana poslance naopak bojovat proti podobným lžím a face news které  šíří někteří nezodpovědní proevropští politici. Jinak se obává, že tato pomatená politická korektnost médií zničí důvěru občanů ve svobodu slova. Na konferenci, kterou moderoval pan poslanec Kobza, přilali pozvání lidé mající dlouholetou zkušenost s našimi médii (abecedně) - MUDr. Ivan David, Ladislav Jakl, Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D. Václav Klaus ml., Prof. Mgr. Štefan Medzihorský, místopředseda Poslanecké sněmovny, předseda Strany Svobody a přímé demokracie Tomio Okamura a  Doc. Mgr. Petr Žantovský.                                               

Místopředseda Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny parlamentu ČR Jiří Kobza vítá přítomné na konferenci o naší mediokracii. Vlevo naslouchá místopředseda Sněmovny Tomio Okamura, vravo osobní tajemník exprezidenta Václava Klause a publicista Ladislav Jakl

Tomio Okamura před přednesem svého referátu na téma SVOBODA SLOVA JE SVOBODOU, PLATÍ-LI PRO VŠECHNY, NENÍ TO ALE SVOBODA LHÁT" s úsměvem poděkoval osudu za to, že navzdory promarxistickým tendencím může ještě přivítat dámy oslovením  dámy a pány jako pány. „Kdokoliv má mít možnost svobodně hájit své zájmy a cíle. Nesmíme zaměňovat svobodu slova a lež. 

V médiích existuje ale neuvěřitelná cenzura oponentních názorů, což je chybou nepatřící do demokratické společnosti. Nevadilo by mi, kdyby v nich proti nim probíhala kritika, ale ono se proti názorům nediskutuje žádným protinázorem. Pouze se dehonestují jejich mluvčí a zakazují jim do nich účast.

Existuje cenzura a monopol vybraných osob na veřejné informace občanů. Dokonce již existuje vážný tlak politiků nejen na tištěná média, ale i na některé servery," kritizoval naší mediokracii Tomio Okamura a uzavřel svoje vystoupení působivým zvoláním: "Musíme tuto vládu stranické oligarchie změnit na demokrackou!"

Jan Jirák (na snímku uprostřed) shrnul vývojové trendy, jimiž prošla česká média. Za komunismu neexistovala konkurence našich médií. Po převratu nastalo odstátnění médií a nastoupil trh reklamy a mediálních produktů. Vznikl duální systém médií. V roce 1994 vznikla televize NOVA a první ukázku, co dokáží veřejnoprávní média, odstartovala v roce 2000 tzv. televizní krize. Velkou roli hráli zahraniční vlastníci, kteří přinesli nové tituly. V roce  2006 se vlastnictví médií přeneslo na domácí půdu. Pak nastal do té doby neznámý nový technologický trend – přenos médií na internet, který má  velké množství produktů. To rozkolísalo agendotvorné procesy. Rozpadla se hranice mezi veřejnými a soukromými médii. Nastalo liberální prostředí. Komplikuje to způsob uvažovat po staru, musíme hledat jiná slova, než jsou objektivita a svoboda projevu. Je kladen důraz na ekonomickou aktivitu médií. Tomu trendu by neměla podléhat veřejnoprávní média, která jsou placena ze státních prostředků, a zákonodárci by to měli nově právně ošetřit. 

Václav Klaus ml. je přesvědčený že lidé mají právo říkat všechny názory, inspirativní, provokativní, chytré i hloupé. Nechce autoritu, která by to formulovala, jako kdysi za komunistické diktatury. Zamýšlel se na tím, jak udělat objektivní zpravodajství: "Každá televize by si po roce 1990 měla hlásat ,co by chtěla. Jinak by nebyla demokracie. U každé zprávy se můžeme pohádat. Jinak bychom museli hlásit jen matematické vzorce, které dokážeme exaktně definovat, a to ještě i exaktní matematika má své axiomy. Bohužel mnoho politiků si to nemyslí. Mám rád pana kolegu Skopečka, ale nesouhlasím s ním v tom, že se pohoršuje nad tím, co říká pan kolega Kobza. Jako bývalý ředitel školy vím, že nikdo nechce už řídit školu pro stoupající zákazy a byrokracii. Dětem nemáme vysvětlovat, co je fake news, ale měly by hodně číst a počítat. Učitelé by neměli být politruci vysvětlující kdo lže a kdo nelže," uvedl svobodomyslně pan Klaus. 

Věří na svobodu slova, s výjimkou například schvalování genocidy a podobných zvěrstev: "Vystoupení Sereny Wiliamsové o sexismu mne uráží, ale má právo to říkat. My ale také máme mít právo říkat, že kdyby byla bílá, dostala by za ně větší trest. Pokud to ale řekneme, budete hned označeni za sexistu, nebudou s námi kamarádit. U nás je dovoleno beztrestně urážet vybrané skupiny obyvatel. Je nám dokonce  médii předepisováno, koho smíme urážet  a koho ne. Autority rozhodují, že pokud nebudeme nadávat Severomoravskému kraji, máme zle ve volbách. Vědí, že kdyby o vás odvysílali něco špatného v TV, byl byste mrtvý. Nakonec vytáhnou na obhajobu veřejnoprávní televize, že je to soukromá společnost. Tak to nechodí ani v hospodě 4. kategorie. V 1962 jste mohli mít inzerci, že neubytováváte černochy a dnes ne." Potlesk:

Co je ale hrozné, že autorita rozhoduje již i ve vědě. "Nenávidím vědecký koncensus. Na  Einsteina se sešlo na diskusi o jeho práci 100 Němců. Kdyby měli pravdu, stačil by jeden. Podepsat se ale muselo dvacet, aby to na nezasvěcené lidi působilo silněji. Stejně tak to bylo kdysi s konsenzem středověké církve, že země je placatá a kdo říkal, že je kulatá, toho upálili. Smazali mi  facebook, že je na něm  nenávistný komentář utlačující část obyvatel jen proto, že jsem  nevěděl, že Turecko má vojáky v Afghanistánu. Je to od nich mazané, protože se díky tomu  nyní  půl milionu občanů dozvědělo, že je tam má," rozohnil se Václav Klaus a výhrůžně uzavřel:"Nepřátelé svobody slova si uvědomili, že jejich moc překrucovat zprávy klesla a začali blokovat konkurenční sociální sítě jako v Číně. Aktivní udavači houstnou. Pokud chtějí podnikat internetové servery u nás, tak by to alespoň u nás mohly dělat beze strachu z cenzury. Chystám na to zákon!"  Potlesk:

Nezbývá než si přát aby v tomto donkichotském boji pomáhal v zájmu nás všech panu poslanci Klausovi Bůh a aby se mu slibovaný zákon podařilo prosadit v našem europeistickém parlamentu.

Ladislav Jakl varoval před tím, že každé omezení svobody slova přináší riziko nástupu diktatur. "V roce 1990, kdy jsem byl poslancem České národní rady, mne nikdy nenapadlo, že něco takového, jako například, že v zájmu dobra je třeba někomu omezovat svobodu slova, bude za 30 let ve stejných prostorách seriozním tématem parlamentní konference. Je to téma důležité, měl bych proto říkat důležité věci. Žádný diktátor v dějinách nezačíná slovy: jsem tu, abych vám poroučel, abych vám nepřinesl svobodu, ale naopak abych vám přinesl mnoho omezení a ztrát, abych měl možnost diskreditovat a skandalizovat nositele jiných názorů a prováděl selekční politiku v médiích... Aby zkrátka dělal to, co se nyní děje u nás. A ono se děje! Uvedu to na vlastních příkladech,"  působivě uvedl své vystoupení dlouholetý blízký spolupracovník prezidenta Klause, vedoucí nyní Politický odbor v jeho institutu IVK, Ladislav Jakl a pokračoval: 

"Byl jsem pozván do TV debaty s bostonským znalcem koňských zadků. Pak jsem si přečetl v novinách, že svoboda slova nemůže být pro každého. Že lidé jako já nesmějí být vpuštěni do debaty s takovými velikány. Je to prý potom, jako když říhnete v dobré společnosti. Tak říhám." Všichni víme, že do veřejnoprávních televizních debat jsou zváni stále stejní ověření lidé s týmiž názory. Od vedení je to příznak slabosti. Před pěti lety to dělalo ještě skrytě. Dnes otevřeně, protože mu teče do bot. Jeho úkolem je vyvolávat krize, aby nám mohly utáhnout šrouby a za ten plat, co dostává, to stojí. Každým změnám předcházelo vyvolávání krizí. Požár Reichstagu, přepadení vysílačky v Gliwici, nyní se zase něco najde.

Jako druhý příklad nesvobody slova uvedl pan Jakl, že před 12 lety  viděl  zprávy v ČT a měl dojem, že vidí dokument ze začátku 80. let. "Policajti rozbili okna hospodského sálu, vyvlekli účastníky koncertu z uzavřené oslavy  a odvezli je v Antonech na policii. Nešlo o veřejnou akci, ale o zamčený sál. I to ale seznal stát za  pro něj nebezpečné. Podobné věci jsem zažíval za komunismu se svou kapelou Folimanka Blues na vlastní kůži. Proto se mne to tak silně dotklo. Popsal jsem tuto paralelu v článku s názvem Nechte je zpívat. Velké noviny napsaly, že se klidně spojím i s nacisty, abych dosáhl svého. Kdybych napsal Nechte je chodit po chodníku, napíší to také. Zpívali pitomosti, ale není to důvod vymlátit okna sálu a nasadit jim  klepeta. Pokud bychom měli začít něco zakazovat, co opravdu škodilo společnosti, pak třeba písně Lennona, které jsou oslavou komunismu," uvedl pan Jakl a pokračoval, že to pustil z hlavy. Přišel za ním ale redaktor, že o této problematice chce napsat knihu.  Z hlavy mu nadiktoval, co si myslí, a kniha skutečně vyšla. Po roce si jí všiml ultralevicový anarchista a byl oheň na střeše. Vyvolal skandál, že člověk podílející se na vydání knihy a přítomný rozhovoru s redaktorem je nacista a pan Jakl, že je tudíž nacista, když s ním seděl u rozhovoru. Aktivistická levicová Strana zelených dokonce požadovala, aby mu NBU odebral bezpečnostní prověrku. "Byl jsem varován, abych si dal pozor na extrémisty. Moje reakce byla, že se nebojím, že si na kontakty se zelenými extrémisty dávám pozor. Co lidí se najde, abych si dával pozor na to, že není dobré trestat člověka za názor.

Třetí příklad je z nedávné doby, kdy byli slušní lidé v Brně pohoršení nad pornopředstavením v Huse na provázku sponzorované navíc z veřejných peněz.  "Zmínil jsem, že když je něco na půdě veřejné instituce za veřejné peníze, je to veřejná politika. A pak je toto porno představení právem  tématem pro společenskou debatu. Že to je něco jiného, než když se sjedou pornografky na soukromém srazu. Že je nutné odlišovat soukromé a veřejné akce. Je to o selektivnosti. A hned vyšel článek Nacista Jakl rok po té. Omezení svobody slova přináší umlčování a rizika nástupu diktatur. Nenechme se umlčet!"

Petr Žantovský se zamyslel nad pojmy v nadpisu semináře. Namísto pravdy navrhl používat slovo informace. "Svoboda projevu není dar, ale právo, o které je nutné bojovat. Nezávislá a svobodná média jsou nedílnou součástí pluralitní demokratické společnosti. Každý má právo zastávat svůj názor bez překážky. Respektování pravdy je prvním principem novináře. To ale přináší odpovědnost šiřitele. V Evropské komisi existuje skupina pro sdělovací prostředky placená z grantu na pluralitu médií 600 000 eury a ani ten to neochránil. Z toho je vidět, že je něco shnilého v evropské mediální krajině. U nás je to nejvíc patrné na veřejnoprávní České televizi. ČT je používána jako propagandistický nástroj části spektra proti druhé části. Podobně jako to dělali komunisté.  Panuje tam agresivita spojená s nevychovaností. ČT má přitom poskytovat službu veřejnosti za účelem zachovat mediální plurality a vyvážené informace pro všechny skupiny obyvatel. Má odrážet rozmanitost názorů, politických a náboženských směrů," kritizoval Petr Žantovský. Má pravdu, kdyby se podle toho chovala, nebylo by potřeba svolávat konference podobné této dnešní. Jediné, co nás může těšit, že důvěra v ČT klesá ze 75 % v roce 1995 na 30 %. Díky tomu má menší vliv na utváření mínění občanů, kteří si raději než proevropské neomarxistické zprávy vybírají informace z internetu.

Štefan Medzihorský se jako psycholog přimlouval, aby se k pojmu svoboda připojil ještě pojem vnitřní svoboda, která vede k nebezpečné autocenzuře. "Sociální psychologie a psychologie komunikace jsou  propojeny. Nejde o to jen informace předávat, ale i o to je přijmout. To chce vnitřní svobodu každého z nás vedoucí k rozhodnutí, co akceptujeme, a co ne. Ti, kteří se nezabývají dlouhodobě  komunikací, se neumějí rozhodnout, co šířit a co ne. Musejí mít uvnitř svůj pocit, co je v nich. Pocit, co je správné, nebo co lže.  Občanská statečnost se projeví i v tom, že otevřu pusu. Blogeři to už dělají. Každá diktatura přichází s tím, že nabízí dobro. Někdy to možná  zpočátku i někteří její vůdcové tak myslí. Posléze se ukáže, že v zájmu dobra je ale nutné přinášet  oběti - omezit spolčovací právo a svobodu slova," upozornil moudře na důležitost pojmu vnitřní svobody, bez níž je každý pod hrozbou autocenzury, pan Medzihorský. Když politici neplní dobře své funkce a občanům nevyhovuje pasivní rezistence, občané mající vnitřní svobodu se ozvou. Zdánlivě vedlejší efekt pojem vnitřní svoboda je osvobozující, uvolňující efekt. Efekt, že se přestaneme bát. Pocit vnitřní svobody je nutný, abychom mohli mluvit o svobodě slova. Musejí ale mít dovednost, jak to dělat. A to vše vyučuje Vysoká škola pana profesora Medzihorského.

Podle poslance Jiřího Nachera název přednášky koresponduje s jeho knihou Šílenosti doby korektní, v níž píše, že záleží na nálepce, kterou nám přiřknou média. "Sepsal jsem do knihy novodobé nálepky, kterými mne v médiích označovali. Nejčastější byla aktivista vs. chuligán. mladík vs. radikál, kandidát vs. kontroversní kandidát, občanská statečnost vs. radikální názor. Nejhorší je nálepka populista, protože se proti ní nejde bránit. Ona nemá jednoznačnou definici. Názor je pak zařazen bez ohledu na jiný postoj. Je to Dalmatinský pohled na svět. Snaží se nám namluvit, že cenzura je relikt totalitních dob, že my se společně a tedy demokraticky rozhodneme co je správné.," uvedl pan Nacher a ještě se zamyslel nad pojmem autocenzury:  Co je autocenzura? Je to strach z odsouzení? Budu přece odsouzen stejně. Je autocenzura už škodlivá? Je. Bez ní umíme diskutovat.

Ivan David si myslí, že svoboda slova není pro každého. Aktivně žít znamená žít s přiměřenými informacemi. Každý občan potřebuje správné pravdivé informace. Informace jsou o uplatnění vlivu. Ta mají média. BBC podporovala dříve  vyváženost za každou cenu Její ředitel řekl, že to byla chyba, že je nesmysl přidávat k názoru názor fašisty. Je to výrok na pár facek. Odstranění cenzury vede ke zhroucení každého nedemokratického úřadu. Je samozřejmě směšné hledat v Respektu nebo Haló novinách vyváženost. Nesmějí ale předstírat, že jsou nestranná. Mají to mít v podtitulu. Jinak jsou lživá. Smyslem toho je uvádět čtenáře v omyl  podle paragrafu 209 zákona pro podvod.  A nejde o maličkost. Kdo ovládá přenos informací za pomoci médií, může řídit společnost. Protože roste zájem o informace, která chybějí v mainstreamových médiích, potřebujeme zákon na ochranu svobody slova se sankcemi pro všechna média. 

Závěr konference

Dá se uzavřít, že se jako červená nit všemi příspěvky vinulo vážné varování před rostoucím tlakem evropsky zaměřených politiků na omezování šíření svobodných informací a to nejen ve veřejnoprávních médiích, ale dokonce i na internetu. Tato novodobá cenzura je nebezpečná především v tom, že v historii vždy  byla cenzura počátkem nastolení nebezpečných diktatur. A to si demokratické strany v čele s Okamurovou SPD nepřejí. Proto si vytyčují heslo, že musí vládu stranické oligarchie nastolující u nás cenzurovanou mediokracii změnit zpět na demokratickou, která u nás vládla v devadesátých letech po převratu v roce 1989. Doufejme, že se jim to v našem neomarxismem prolezlém parlamentě plném novodobých nebezpečných -ismů alespoň trošičku podaří pozměnit a ke slovu se v televizních debatách dostanou kromě evropeistických Kalousků u i čestní politici myslící nejen na svou kariéru, ale na nás obyčejné občany. Na naši bezpečnost a svobodný život, po němž jme tolik kdysi zvonili klíči a který nám tito současní proevropští neomarxisté den po dni odebírají. 

Snímky Ivana Haslingerová, revue Fragmenty

Kulturní komise ČR